Příběhy

Silvestrovská Travná 2023

Na konci roku jsme se na Travné opět sešli, abychom společně oslavili příchod nového roku a prožili několik dní plných duchovního obohacení, společenství, práce a také zábavy. Samozřejmě jsme věnovali hodně času společnému sdílení, modlitbě, povídání a navazování přátelství.

Jednou z hlavních aktivit, které jsme během pobytu podnikli, byla reflexe roku. Každý z nás dostal příležitost zamyslet se nad tím, co se mu v uplynulém roce podařilo, co ho potěšilo, co ho zklamalo a co by chtěl dál. Stihli jsme také modlitební Taize večer – čas zpěvu, ticha, čtení a modliteb. 

Tradiční součástí Silvestrovské Travné jsou půlnoční bohoslužby. Ve slavnostním shromáždění jsme společně vzdali chválu Bohu za uplynulý rok.

Silvestrovská Travná byla pro nás všechny silným zážitkem, který nám dal mnoho důvodů k vděčnosti, radosti a naději i přes to, anebo právě proto, že hodně lidí bojovalo se zákeřným virem. Cítili jsme, jak si můžeme vzájemně naslouchat, podporovat se, radovat se, smát se a učit se od sebe. Jsme vděční za to, že na Travné můžeme tvořit společenství, kde se můžeme být součástí jedné velké rodiny, která se má ráda a pečuje o sebe.

Děkujeme za tuto příležitost.

Fotogalerii ze Silvestra najdete zde! https://eu.zonerama.com/SetkavaniTravna1/1300566

Uncategorized

Velikonoční Travná 24

Milosrdenství jeho trvá od pokolení do pokolení. A tma jej nepohltila.

Na Velikonoční Travné se budeme věnovat umělecky zpracovaným zamyšlením, skupinkám, udržování domu, slavení Velikonoc – no prostě krásná Travňácká všehochuť!

Termín: 28. 3. – 1. 4. 2024
Maximální počet účastníků: 50
Akce je otevřena pro všechny od 14 let (výjimky po domluvě).

Přihlášení, cena a organizační informace zde

Příběhy

Matesovo ohlédnutí za létem 2023

Letní brigáda 1.7. – 7.7.2023

Letošní brigáda se již (dle mého) apriori vymykala ze zaběhnutého chodu prací a pořádku. Žádné lopata krompáč a zemní práce vůkol baráku, či alespoň křídlatka. Nic takového, žádný plenér. Všechny práce hezky v interiéru, i když třeba v kapli. Celý týden jsme se věnovali pouze dvěma důležitým aktivitám. Těžištěm hlavního našeho celotýdenního zájmu bylo vyklizení a přebudování krbovky, za ta léta již smradlavé to špeluňky (co ta už pamatovala). Paralelně s tím nám šlo o vyklizení přístavby, především z důvodu uvolnění prostor pro budoucí přestavbu objektu. Jedinou prací na čerstvém vzduchu bylo zapravení balkonu v přístavbě ipou, aby nám nezatékalo dovnitř. Kromě výše uvedených prací jsme si též našli čas i na drobné povyražení či zábavu. Při potulkách přes hranici za účelem cenově výhodnějšího, lepšího a bližšího nakupování jsme objevili na dnes již bývalém nádraží v Landeku vynikající místní osvěžovnu. K tomuto místu se pro mě vážou dávné vzpomínky z dob, kdy nádraží ještě fungovalo a kam jsem kdysi na Nový rok přijel z Wroclawi a vydal se na tajný asi dvouhodinový sólo výstup na Travnou a na hranici sám sebe propašoval přes závoru a celnici zpět do republiky. To už je ovšem jiný příběh…Druhou naší zábavou byla páteční návštěva lomu v Uhelné. Už ani sám nevím, kdy jsem si byl v rámci pobytu na Travné zaplavat.

Rozloučení s Hanou Petrovou

V sobotu 8.7. 2023 dopoledne po úklidu domu jsme se přesunuli do sborového domu v Javorníku. Pro všechny Travňáky i jejich příznivce tu pozůstalá rodina po Haně Petrové uspořádala rozlučkové shromáždění ve sborovém domě, odpoledne pak uložení i urny na místním hřbitově. Již od brzkých ranních hodin tu bylo docela rušno, vždyť mnozí z nás se léta neviděli, někteří se snad ani po takové době těžko poznávali. V jedenáct hodin shromáždění začalo. Tentokrát rozloučení celebroval Honza Krupa sám. Jako čtení posloužil úryvek evangelia podle Jana (6,35 – 40) a jako kázání pak žalm (125,1 – 2). Pro zpravodajskou úplnost a hudební příznivce dodávám ještě písně z EZ (111,660,182 a 419) k tomu ještě mládež přidala další dvě ze svého velkého repertoáru. Po skončení bohoslužeb a obligátního pokostelního mihotání jsme se všichni přemístili na „218“  k pozůstalé rodině Hany. Tady na nás čekalo skvostné pohoštění a vzájemné debaty. K mému překvapení zde byla udělána vzpomínková výstavka s fotografiemi a jinými artefakty, které odkazovaly nejen na Hanu, ale též i na Adolfa potažmo na Travnou jako takovou. Dojemné pro mne bylo si mnohé situace sám či kolektivně upamatovat, rozpoznat se na fotkách a vzpomínkách některých již hodně „černobílých“. Bylo milé vidět a číst vzpomínky nepřítomných travňáků ať už starších dávno nejezdících ( Jarda Hojný, Petr Sláma, Radim Šupčík, Hana Martýnková/Barešová či Mariana Kaiser/Olšarová), ještě nedávno aktivních (Alda Zapletal) a taky nadále snad aktivních (Jitka Vlčinská). Krátce po poledni jsme se postupně začali přemísťovat na javornický hřbitov, kde bylo nachystáno důstojné uložení urny do hrobu. Tuto část slavnostního rozloučení celebroval Toník Plachý. Obdivoval jsem jeho důstojnost, kdy statečně celý čas vydržel vést shromáždění navlečen do taláru a stát na odpoledním přímém slunci. Po shromáždění jsme se někteří ještě osvěžili v místní cukrárně zmrzlinou a pomalu se začali rozjíždět každý svým směrem.

Uncategorized

Podzimní Travná

Otázky, které překračujeme jako staré zpěvníky a spící lidi v pingpongárně. Proč se v jednom kostele klečí a ve druhém stojí v kruhu? Symbolika, zažité tradice, vzorce, rituály, liturgie – kdo a proč to všechno vymyslel, a co po nich Bohu vlastně je? Ovlivňují náš život a (ne)víru? Stávají se nesmyslnými a spícími, když neznáme jejich smysl?

Na sklonku babího léta se Travná ponoří do oranžových slunečních paprsků, půlnočního pudingu a tématu „Protože proto“ společně s Danem Hellerem, evangelickým farářem, který rád chodí do Diakonie, nadšencem do psychologie, klasické i moderní duchovní hudby a členem dvou poradních odborů Synodní rady ČCE (poradní odbor liturgický a poradní odbor pro církevní hudbu a zpěv). Jo a pravděpodobně si také pustíme nějaké nahrávky z nahrávací travné.

  • Termín: 26.-29.10.
  • Kontakty
    • Přihláškový tým (prihlasky@travna.cz)
    • Vedoucí akce Ondřej Sabela (ondrasabela@gmail.com)

https://prihlasky.travna.cz

Příběhy

Uzdravující dotek mojí duše

Jsem nejmladší z celé rodiny. Vždycky jsem byla. Všichni sourozenci byli ve všem vždycky lepší než já. Nebo jsem si to alespoň myslela. Řekla bych, že to dost otřáslo mým sebevědomím, které nikdy nebylo velké. Život šel dál a já postupně začala objevovat Boha a to, jaký je, a taky to, kým jsem pro něj já. Postupně mění i postoj, který mám sama k sobě. Ale poslední dobou se ve mně tahle nedořešená věc znovu otevřela a já měla potřebu ji začít řešit. Bůh se zdál být daleko a já v neskutečném mišmaši a nejistotě. Můj život byl totální bordel! Nevěděla jsem kdo jsem? Proč tu jsem a co tu dělám? A cítila jsem se naprosto „neviditelná“ a přehlížená. A přesně tady začíná příběh, o kterém vám chci povědět. 

Jela jsem na Travnou. Trochu jsem se bála, že se budu cítit odstrčená, protože jsem tam moc lidí neznala a opět se ozval ten neutišený pocit nejistoty, neviditelnosti a přehlédnutelnosti. Udělala jsem asi jedinou rozumnou věc, kterou jsem v tu chvíli mohla udělat – modlila jsem se. Prosila jsem Boha, aby mi ukázal, jak jsem pro něj vzácná, a že jsem pro něj důležitá a ne neviditelná.

Jak už jsem říkala, moc lidí jsem tam neznala a moje „introvertní já“ ani nechtělo poznávat nové lidi, natož se s nimi bavit (Znáte ten pocit? Pokud ne, tak budete nejspíš extroverti). Ale co se stalo? Fakt jsem netušila, jaké bude mít moje modlitba následky! A už vůbec ne, že se to stane tak rychle. Byla jsem v kuchyni a vařila (jak už to tak kuchařky na akcích dělávají). Občas se tam za mnou přišel někdo podívat a popovídat si, a pak zase odešel, pak přišel někdo jiný a takhle to pokračovalo celou dobu. Dokonce se za mnou stavili i lidi, od kterých jsem to fakt nečekala a často mi i pomohli s nějakou přípravou, i když zrovna neměli službu. Mega mě to překvapilo, protože já ty lidi přece moc neznám a oni se semnou najednou baví? Jakože cože? 

A byla jsem za to vděčná! Hodně vděčná! I mé „introvertní já“ bylo v pohodě – další šok. Co jsem si uvědomila asi druhý den bylo, že tohle celé byla odpověď na mou modlitbu. Cítila jsem se přijatá, vítaná a viditelná! Bůh mi skrze (skoro cizí) lidi ukázal, že jsem pro něj důležitá, ať už sedím doma na gauči a sleduju pohádky, nebo vařím někde na akci pro hromadu lidí. 

Takže díky! Díky vám, kteří nejspíš ani netušíte, jak si vás Bůh použil k uzdravujícími doteku mojí duše. Duše, která byla zraněná, unavená a zklamaná. Jsem vděčná Bohu, že nemlčel, a že jsem mohla prožít tohle všechno. Travná je další místo, kde Bůh jedná – někdy nenápadně a v ústraní, někdy velice zjevně. Jsem za to vděčná a těším se, že uvidím další odpovědi na modlitby, ať už moje, nebo tvoje…

– vaše Eťa